čtyři dohody

 

Název:	Čtyři dohody - kniha moudrosti starých Toltéků
Autor:	Miguel Ruiz

 

 

Věnováno kruhu ohně - těm, kteří zde byli před námi - těm, kdo jsou zde nyní - i těm, kteří teprve přijdou.

Toltécké učení pramení z té samé základní jednoty pravdy jako všechny posvátné ezoterické tradice světa. Třeba že není náboženským systémem, ctí všechny duchovní mistry, kteří na zemi působily. Přesto že má významný duchovní rozměr, je přesnější nazvat ho způsobem života, který umožňuje dosáhnout opravdového štěstí a lásky. 

První dohoda Nehřešte slovem.

skrze slovo vyjadřujeme sílu, skrze slovo se projevujeme. Ať už mluvíme kterýmkoliv jazykem náš záměr se projevuje skrze slovo. Vše o čem sníme, co cítíme se projevuje skrze slovo. Slovo není jen pouhý zvuk nebo písemný symbol, slovo je síla skrze niž se vyjadřujeme skrze niž myslíme a tvoříme tak události našeho života máme dar řeči. Které další zvíře na této planetě ho má?

Slovo je nejmocnější nástroj, který nám byl jako člověku dán. Je to nástroj obdařený kouzelnou mocí. Stejně jako meč má i naše slově dvě ostří díky tomu může stvořit překrásný sen, nebo zničit všechno kolem. Jedním ostřím je zneužívání slova, které vytváří peklo na zemi, druhým ostřím je čistota slova, která může stvořit jedině krásu, lásku a nebe na zemi. Slovo vás, podle toho jak se používá může osvobodit nebo naopak zotročit mnohem víc než si uvědomujeme. Slovo je tak mocné, že i jediné slovo může člověku změnit život

Nehřešit slovem znamená nepoužívat své slovo proti sobě. Když vás potkám na ulici a řeknu vám, že jste hloupí, může se zdát, že své slovo používám proti vám, ve skutečnosti ale tím ale své slovo používám proti sobě, protože vy mě za to budete nesnášet a to pro mě není dobré. Když se rozčílím a svým slovem na vás vystřelím všechen svůj citový jed používám své slovo proti sobě. Jestliže se mám rád, budu svou lásku k sobě projevovat i v kontaktu s vámi a tak nebudu hřešit slovem, protože moje akce vyvolá obdobnou reakci. Budu-li vás mít rád budete i vy mít rádi mě. Když vás urazím - urazíte i vy mě. Budu - li se k vám chovat s vděčností, budete se s vděčností chovat i vy ke mě, budu - li se vůči vám chovat sobecky, budete se vůči mě chovat sobecky i vy. Pokud vás svým slovem zakleju i vy mě svým slovem zaklejete. 

Dlouhé roky nás ovlivňují pomluvy a zaklínadla pocházející ze slov druhých, ale také z toho, jak své slovo používáme samy o sobě. Neustále k sobě promlouváme a většinou si říkáme věci jako Ach jo, jsem tlustý, vypadám děsně, stárnu, plešatím, jsem hloupý, nikdy nic nepochopím, nikdy nebudu dost dobrý a nikdy nebudu dokonalý. Slyšíte, jak své slovo používáte proti sobě? Musíme naučit rozumět tomu co slovo je a co dělá. Jestliže porozumíte první dohodě „Nehřešte slovem“  Začnete si všímat změn ke kterým pak ve vašem životě dojde. Zprvu změn v tom jak jednáte samy se sebou,  a později změn v tom jak jednáte s druhými zejména s těmi, které máte nejraději. Vzpomeňte  si, kolikrát jste pomlouvali toho, koho jste měli nejraději, jen proto aby vás druzí podpořili ve vašem názoru. Kolikrát jste poutali pozornost druhých a šířili jed o člověku který je vám nejbližší jen proto, aby jste svému názoru dodali zdání pravdivosti. Váš názor není nic víc než jen váš pohled na věc, nemusí být nutně pravdivý, vyvěrá z vašich přesvědčení z vašeho ega, z vašeho snu. Všechen ten jed vytváříme a šíříme mezi druhé jen a jen proto, abychom získali dojem, že je náš pohled na věc správný. Když se začneme řídit první dohodou a přestaneme hřešit slovem, veškerý citový jed z naší mysli i z našeho způsobu jednání  v osobních vztazích, včetně vztahu s naším psem či kočkou, časem vyvane. Jakmile přestanete hřešit slovem, začnete být imunní vůči všem, kdo by vás chtěli negativně zaklít. 

Druhá dohoda „Neberte si nic osobně“

Ať už se kolem vás děje cokoliv, neberte si to osobně. Když vás potkám a ulici a aniž bych vás znal řeknu „Ty jsi hlupák“ nejde o vás, jde o mě. Když si to vezmete osobně, nejspíš uvěříte, že jste hloupí. A pak si asi budete říkat, jak to může vědět? Je snad jasnozřivý? Nebo prostě hned všichni poznaní, že jsem hloupý? Berete si to osobně protože souhlasíte s tím, co bylo řečeno. Jakmile přitakáte na souhlas vnikne do vás jed a vy jste náhle uvězněni ve snu. Příčinou vašeho uvěznění je osobní důležitost. Pocit osobní důležitosti tedy to, že si všechno bereme osobně. Je nejzazším výrazem sobectví , protože předpokládá, že ve všem jde o nás. V období vzdělávání nebo ochočování jsme se naučili brát věci osobně. Myslíme si, že jsme za všechno zodpovědní. Já já já, pořád jenom já. Nic z toho co druzí dělají nedělají kvůli vám  - dělají to kvůli sobě. Všichni lidé žijí ve svých snech, ve svých vlastních myslích, nacházej se v úplně jiném světě než my. I když se některá situace zdá být velmi osobní, i když vás druzí přímo urazí, nemá to s vámi nic společného. Všechno do dělají, všechno co říkají  i názory, které vyjadřují  vycházejí z dohod, které mají ve svých myslích. Když se někdo rozhodne vyjádřit svůj názor na vás a prohlásí „Ty jsi ale tlusťoch“ neberte si to osobně, protože ve skutečnosti si jenom řeší svoje vlastní pocity, přesvědčení a názory. Chtěl vám tím předat svůj jed a když si to vezmete osobně pak jeho jed přijmete a ten se přemění ve váš vlastní. Pokud si věci berete osobně, stáváte se snadnou kořistí takovýchto dravců. Jediným sebenepatrnějším názorem si vás zaháčkují  a budou vás krmit jakýmkoliv jedem se jim zachce a protože si to budete brát osobně, tak ho pozřete. Budete polykat všechen jejich citový hnus a ten se stane vaším hnusem. Když si to ale nebudete brát osobně, zůstanete i uprostřed pekla imunní. Odolnost vůči jedu uprostřed pekla je darem této dohody…

Třetí dohoda „Nevytvářejte si žádné domněnky“

Nevytvářejte si žádné domněnky. Máme tendenci vytvářet si domněnky úplně o všem. Problém s domněnkami je ten, že je považujeme za pravdivé. Vytváříme si domněnky o tom co druzí dělají, nebo si myslí, bereme si to osobně a pak je obviňujeme a reagujeme, že na ně svým slovem vystřelujeme citový jed. Proto si vytvářením domněnek koledujeme o problém. Vytvoříme si domněnku, špatně to pochopíme, vezmeme si to osobně a nakonec v podstatě kvůli ničemu vytvoříme obrovské drama…

Když si ve vztazích vytváříme domněnky, koledujeme si o dost velké problémy. Často si vytvoříme domněnku, že náš partner ví co si myslíme a že mu nemusíme říkat co by jsme si přáli. Předpokládáme, že to co po něm chceme prostě udělá, protože nás tak dobře zná. Když to potom neudělá, cítíme se ublíženě a říkáme, mělo ti to dojít. Nebo další příklad – rozhodnete se vstoupit do manželství a předpokládáte, že si manželství představuje váš partner stejně jako vy. Pak spolu začnete žít a zjistíte, že to není pravda. Z toho se začne odvíjet celá řada sporů vy se však nemáte k tomu aby jste si své představy o manželství vyjasnily. 

Vytváříme si domněnky, když nám druzí něco řeknou a vytváříme si je i když nám něco neřeknou jen abychom uspokojili svou potřebu vědění a vytěsnili potřebu komunikace. I v případě, že zaslechneme něco čemu nerozumíme, i tehdy si vytváříme domněnky co to asi znamenalo a pak jim uvěříme. Vytváříme si nejrůznější domněnky, protože nemáme odvahu klást otázky

Já myslím, že to zvládnu. Vytvoříte si tuhle domněnku, ale pak zjistíte, že to nezvládnete. Podceňujete se, nebo přeceňujete, protože jste si nedopřáli čas na to, položit si otázky a odpovědět si na ně. Možná si budete muset zjistit o dané situaci více informací nebo si budete muset přestat lhát o tom co si skutečně přejete.

Když navážete vztah s někým kdo se vám líbí, musíte si mnohdy zdůvodňovat proč se vám líbí. Vidíte jenom to co vidět chcete a popíráte, že by se vám na něm něco nelíbilo. Lžete si, jen aby jste měli pravdu. Pak si začnete vytvářet domněnky a jedna z nich je „Moje láska toho druhého změní“. Jenže to není pravda. Vaše láska nikoho nezmění. Pokud se druzí mění, je to proto, že se měnit chtějí. Ne proto, že by jste je vy mohly změnit. Pak se mezi vámi něco odehraje a vás to raní. Najednou vidíte co jste předtím nechtěli vidět a navíc ještě zveličené svým citovým jedem. Nyní si musíte zdůvodnit svou citovou bolest a ze svých rozhodnutí obviníte toho druhého.

Vytváření domněnek se vyvarujete tím, že budete klást otázky. Dbejte na to, aby vaše komunikace byla naprosto jasná. Pokud něčemu nebudete rozumět, zeptejte se. Najděte v sobě odvahu ptát se tak dlouho, až budete mít naprosté jasno a ani tehdy se nedomnívejte, že o dané situaci víte všechno  co se o ní dá vědět. Když si vyslechnete odpovědi, nebudete si muset vytvářet domněnky, protože budete znát pravdu. Také si naučte říkat o to co si přejete. Ostatní mají právo vám vyhovět nebo vás odmítnout, ale vy máte vždycky právo vyslovit svá přání. Podobně mají ostatní právo požádat vás a vy máte právo jim vyhovět nebo je odmítnout. 

Čtvrtá dohoda „Dělejte všechno tak, jak nejlépe dovedete“

Dělejte všechno tak, jak nejlépe dovedete. Za všech okolností dělejte všechno podle svých nejlepších schopností. Nic víc a nic míň. Nezapomínejte ale, že vaše schopnosti jsou v různých okamžicích, různé. Všechno je živé a neustále se proměňuje, takže vaše nejlepší schopnosti budou někdy výjimečné a jindy to zas tak slavné nebude. Když se ráno probudíte odpočinutí a plní energie vaše nejlepší schopnosti budou lepší než večer, když jste unavení. Vaše nejlepší schopnosti budou jiné když jste zdraví a když nemocní, když jste střízlivý a když jste opilý. Vaše schopnosti jsou závislé na tom jestli se cítíte báječně a jste šťastní nebo jste smutní, rozzlobení či žárlíte. 

Bez ohledu na to jak, dělejte všechno nejlépe jak dovedete. Nic víc, nic míň než nejlépe jak to jde. Pokud se budete příliš snažit dělat něco lépe než dovedete, dáte tomu více energie jak je třeba a nakonec váš nejlepší výkon nebude dostatečný. Když něco přeháníte – vyčerpáváte své tělo. Jdete proti sobě a bude vám trvat déle, než dosáhnete svého cíle. Když se dost nesnažíte, vystavujete se frustracím, sebeodsuzováním, pocitům viny a výčitkám. Dělejte všechno tak, jak nejlépe dovedete. Za všech životních okolností,i když jste třeba nemocní nebo unavení.   

Když budete dělat všechno tak, jak nejlépe dovedete, budete svůj život prožívat velmi intenzívně, budete výkonní, budete na sebe hodní, protože se oddáte své rodině. Oddáte se společenství lidí kolem sebe, oddáte se všemu. Každý čin vám bude přinášet intenzívní pocit štěstí. Když budete dělat všechno tak jak nejlépe dovedete budete činorodí, budete konat. Když budete dělat všechno tak jak nejlépe dovedete konat protože vás to bude těšit ne proto, že budete čekat nějakou odměnu. Většina lidí dělá pravý opak, pouští se do něčeho jen když očekává odměnu, ale ze samotného konání nemá radost a z toho důvodu nedělá všechno tak jak nejlépe dovede. Například většina lidí chodí do práce den co den jen s myšlenou na výplatní den a na peníze, které za svou práci dostane. Nemohou se dočkat pátku či soboty tedy dne, kdy dostanou peníze a budou si moci udělat volno. Pracují pro odměnu a v důsledku toho se práci brání. Snaží se vyhnout konání, které se tím pro ně stává o to obtížnější  a nedělají všechno tak jak nejlépe dovedou. Celý týden usilovně pracují, přetrpí práci, přetrpí konání ne proto, že by je to bavilo, ale proto že mají pocit, že musí. Musí pracovat, protože musí platit nájem, protože musí živit rodinu. Jsou z toho frustrovaní a když pak ty peníze konečně dostanou, jsou nespokojení. Mají dva dny, kdy mohou odpočívat kdy mohou dělat co se jim zachce a co místo toho dělají? Snaží se uniknout, opíjejí se, protože se nemají rádi. Jejich život se jim nelíbí a když se nám nelíbí jací jsme, najdeme si vždycky spoustu způsobů jak si ublížit. Když se na druhou stranu rozhodnete konat jen kvůli konání samotnému aniž by jste očekávali odměnu, zjistíte, že jste spokojení ve všem do čeho se pustíte. Odměna taky přijde, ale vy na ní nebudete lpět. Když nebudete očekávat odměnu, je možné, že dostanete víc, než jste si představovali. Když nás baví to co děláme, když vždycky děláme všechno tak jak nejlépe dovedeme pak si život skutečně užíváme. Užíváme si to. Nenudíme se a nejsme frustrovaní. Když děláme všechno tak jak nejlépe dovedeme. Nedáváme soudci příležitost nás obviňovat nebo nám něco vyčítat. Pokud jste všechno udělali tak jak nejlépe jste uměli a soudce se vás pokusí podle vašeho zákoníku soudit odpovíte mu – udělal jsem to tak jak nejlépe jsem dovedl.  Konat, znamená žít.